FerkaFind

Pokojná letní noc. V malém městečku na samých hranicích Českého království s Dolním Slezskem právě vyšel na náves ponocný a zatroubil: „Půlnoční hodina odbila, modli se za dceru, za syna, chval Boha, pána našeho, ať ustoupí bezvěrců noční šero.” Přihl si ze své placatky a pokračoval v noční obchůzce.

Pokojná letní noc, pomyslel si, když procházel kolem rychty s jejími tmavými okny. Měsíc se odrážel v tabulkách a vrhal slabé, stříbřité odlesky na vše, co bylo ochotno takovou krásu pozorovat v takovou bezbožnou hodinu. Poodešel a pohlédl na dům rybáře, malé stavení u řeky se sítěmi vyvěšenými kolem vedle prádla, jež bylo nyní už poskládáno. I teď, v noci, mohl cítit slabý puch ryb a po dříve vypité kořalce se mu udělalo jemně nevolno, rozhodl se tedy pokračovat ve večerní obchůzce.

Celá vesnice spala, šly slyšet jen jeho osamělé kroky, blížící se ke kostelu. Jeho tlustší zdi, ale zato vytáhla střecha stínily lunu, tmavý portál pohlcoval zraky a ponocný chvíli vyčkal před stavbou tyčící se před ním a naslouchal domnělému zpěvu andělů, a nebo imaginacím jeho unavené mysli. Kostelní zahrada i se hřbitovem byly napravo od něj, tam by nevkročil, ani kdyby mu za to platili. Šumění stromů na chvíli ukolébalo jeho smysly… Co to?

Rychle se vzpamatoval a vykročil ke zdroji ruchu. Měl pocit, že zaslechl, a to celkem zřetelně, kroky někoho dalšího u kostela. Vyrazil rychleji kupředu, nic radši nevolal. Po chvíli tápání a zmateného hledání si uvědomil, že kroky odešly, nebo si je jen představoval. Pokrčil rameny a přísahal, že si tuto událost zapamatuje. Nyní však nemohl dělat vůbec nic, a ani nic neměl za lubem, proto po trávě a vychozené cestě pokračoval dále na západní část města Braunau čili Broumov.

Po minutách pokojné cesty a dalšího loku z placatky obcházel kolem pozemků jednoho vojáka, zabili ho nedávno, při válce pánů o Český trůn. Mocenské boje ale naštěstí ustaly, jenom mrtví a smutek pozůstalých dále přebývá. Už je tomu pár let, ale stejně se nezapomnělo na vdovu žijící v bohatším statku, samotnou. Někde zaštěkal pes, ponocný vyrazil dále na sever, kolem myslivce a k západní bráně města.

Třísk, ozvalo se v jiné místnosti, než jsem spala. Tento zvuk mě vzbudil, otevřela jsem oči do naprosté tmy, snad kromě měsíce, služebníka Slunce, který svítil do mých oken. Tajila jsem dech a přemýšlela, jestli se jedná o další výplod mé neklidné mysli či sen o Matyášovi a válce, či dokonce, to jsem si nechtěla připustit, zda není v dome nějaký narušitel.

Vstala jsem, na sobě mojí lněnou spodní košili a hledala křesadlo, jen pro jistotu. Světlo mě uklidňovalo. Konečně jsem ho nahmatala na stole, když v tu chvíli jsem to znovu uslyšela. Křach. Venku střílel kuší myslivec a dělal hluk, tohle byl ovšem zvuk jiný. Urychleně jsem rozsvítila svíčku, a ještě rychleji jsem bosa vyběhla na chodbu. Tohle není jen tak nějaký zvuk.

Tohle je zvuk z pokoje mé dcery! Dřevěná podlaha pode mnou zavrzala, když jsem se jako rychlá voda hnala k jejímu pokoji. V hlavě mi probleskly všechny možné scénáře, od požáru až po unesení. „Františko, Feri!” zavolala jsem, stojíc u jejích dveří. Uvnitř jsem nic neslyšela, proto jsem opatrně otevřela dveře a nahlédla.

Musím říci, že jsem měla pocit, že se o mě asi pokouší mdloby. Popadla jsem dech a chytla se její dřevěné židle. Ferka nikde. V její posteli prázdno. Okno otevřené, nepořádek na podlaze. V šoku jsem klesla na její postel. „Nádech… výdech…” marně jsem si opakovala. Má desítiletá dcera nikde. Prostě není. Přestala existovat.

Ještě jednou jsem vstala a šla ji hledat, ačkoli jsem věděla, že bez úspěchu. Posvítila jsem do každého koutku, pod postel, pod skříň, na stůl a… Počkat? Šla jsem blíže ke stolu… to se mi snad jen zdá? Na stole ležel papír, já ho otevřela a pomalu, po hláskách četla:

„Drahá Josefíno, udělali jsme, co bylo třeba. Jsme ovšem milosrdní, pokud budeš držet jazyk za zuby, ještě svoji nádhernou dcerušku uvidíš. Čekáme, její osud záleží jen na tobě. Nezapomínej, že jsme o pár kroků napřed. Víme, co uděláš. Řekni to komukoliv a Františka bude jen další bezejmenný hrob. Očekáváme 10 000 denárů, víme, že je máš. O Valpuržiné noci si pro ně přijdeme do velkého dubu za vesnicí. Konej moudře a budeme milosrdní.”

Vstala jsem, neschopná slova a plamen svíčky ozářil další kout. Přešla jsem k oknu, noční vzduch mi snad osvěží můj skomírající mozek. Přemýšlela jsem, co nyní. Netuším. Můj pohled zabloudil do krajiny a poté dolů. Jak se sem někdo mohl dostat? Poté jsem si všimla opodál stojícího starého žebříku. Vyklonila jsem se ještě více, prohlédla si ho celý a v tu chvíli jsem to uviděla.

Těsně pod oknem, schovaná za římsou, byla látka. Jen malý cár. Rukou jsem zašátrala a útržek popadla. Otočila jsem se zpět do místnosti, neschopná slova. Pohled mi padl znovu na dopis a já se sesunula do Ferčiny postele. Paní Noc mi zatemnila mozek po takovéto hrůze. Na nic více si nepamatuji.

Info: Tvé jméno je Josefína Ferencová a právě ti byla odcizena tvá jediná dcera Františka neboli Ferka. Jsi vdovou, jelikož Tvůj manžel Matyáš Ferenc byl před pár lety zabit ve válce o Český trůn. Dříve to byl jeden ze zemanů, chudší šlechty, které bylo v Českém království pomnohu. Vše je ale pryč, Tobě zůstala jen bolavá vzpomínka, lepší místo na život s pár polnostmi a Ferka. Netušíš, kdo by měl zájem o tvé peníze, ve městě jsou hodní lidé. Každý den můžeš zajít na jedno či dvě místa, na některých zjistíš zajímavosti o středověku, na jiných potřebné důkazy k nalezení Tvé dcery. Nakonec je k dispozici i sociální akce, můžeš se lépe sblížit s obyvateli Braunau (Broumova) a možná i najít pachatele. Na nalezení máš maximálně sedm dní, filipojakubská neboli Valpuržina noc se zde za týden. Modli se úpěnlivě za vlastní osud i dceru a piš si důkazy!

Probudila jsi se po neklidném spánku spolu s ranními paprsky, chvíli trvalo, než ti došlo, co se před pár hodinami událo. Rychle jsi vstala, kameny z podlahy tě studily do bosých nohou, když jsi utíkala se převléci. Musíš něco podniknout. Nemá smysl zaplatit většinou peněz, které ti Matyáš odkázal a možná nedostat Ferku nazpět. Tvé tmavší, sametové šaty odrážely tvoji náladu, avšak oblečení bylo skoro to poslední, na čem ti teď záleželo. Ovšem kam půjdeš nyní? Cítíš, že tu nemůžeš jen tak stát se složenýma rukama. Můžu se vydat za sukeníkem a nebo jít na matriku

Podívala ses na něho tázavým pohledem a on dodal: „Tak jindy... Já tuto látku často nemám, lidé by ji nebrali, je normálně trochu dražší než na každodenní nošení.” Tohle bylo rozhodně zajímavé. Pokývala jsi, srdečně jsi mi poděkovala a dodala, že snad nebyl někdo opravdu přepaden.

Budiž, tak tedy za sukeníkem! Napadlo tě, že bys mohla začít přesně tam, kde jsi včera skončila. Poslední zajímavá chvíle (kromě té bezesné zoufalé noci) byla, když jsi našla pod okenní římsou. Pro někoho by to byl asi jen malý, nevýznamný útržek, ale pro tebe měl cenu nejvyšší. Sice je velmi malá pravděpodobnost, že hned určí, komu to patří, ale i pár údajů ti mohlo pomoci, ačkoliv únosce může být už dávno v jiném, odlehlém královském městě. Vyšla jsem ven a pokračovala dále po městečku. Pár lidí jsi pozdravila, usmáli se, avšak tobě do smíchu rozhodně nebylo. Kolem tebe kejhaly husy, obloukem jsi se jim vyhla a pokračovala. Prodej látek je velmi výnosný, snad nebudu rušit… pomyslela sis a doufala ve zbytky tvého štěstí. Zaklepala jsi, počkala a poté na vyzvání vstoupila. Sukeník zrovna někoho obsloužil, neznámého jsi neznala, a proto jsi rovnou přešla k mistrovi. „Pozdraven buď Ježíš Kristus,” pozdravila jsem, on pokýval a ty jsi mu jemně vysvětlila, že jsi shodou okolností nalezla tento útržek látky v lese na okraji tvých polí. Přemýšlela jsi, jestli někoho nepřepadli či zda někomu látka nechybí, a z toho důvodu jsi za ním přišla. Také jsi pověděla, že se Ti látka líbí a stojíš o více než jen útržek. Bylo moudřejší mu zatím nic neříkat, kdyby Ferku unesl on, dávno by bylo i po tobě, pomyslela sis. Sukeník se na tebe pozorně podíval, ty jsi netušila, proč, ale také ses na něj zahleděla. Všimla sis, že má kruhy pod očima… „Tak takovýto kus tu moc často nemám,” zachmuřil se, „mohu Vám ale dáti kontakt na někoho, kdo tohle prodává. Musíte pro mě však někam zajít...” Mám to zkusit, ačkoli mě upozornil, že cesta mi zabere den, než dojdu zpět do Broumova?

Tak co, kam teď?

Nejvíce smysluplné je nyní jít na matriku. Sice obyvatele Broumova znám velmi dobře, ale přece jen, co kdyby. Prach z cesty vířil ve vzduchu, když jsem šlapala v mých kožených střevících. Mám je ještě od Matyáše, nechal mi je udělat, než musel táhnout pryč... Minula jsi náves, popřála hezkého dne pár trhovčím, vyhla se slepicím a vešla za rychtářem. ,,Dobrý den, pane rychtáři, neměl... neměl byste prosím někde napsány všechny křesty, které za posledních třicet let proběhly? Totiž, jedna má přítelkyně hledá jedinečné jméno pro její budoucí dceru a já jí s tím laskavě pomáhám. Neměl byste, prosím, k nahlédnutí kroniku?’’ Na nic se nedoptával, asi měl svých starostí dosti, a já vyvázla s touto milosrdnou lží. Snad to Pánbůh pochopí. Otevřela jsem desky, hledala jména, až jsi nakonec dala dohromady seznam o deseti jménech: • Bratři Havel • a Pavel, mlynář a rybář. • Statkář Saša, spokojený a spolehlivý člověk. • Dále Ivan Kajab, bohatý muž, pobývá zde půl roku a druhou půlku žije ve větším městě, Náchodě. • V odlehlejším lese přeci žije i kovář. Vždycky to byl chlap jak hora, narozdíl od jeho dcery. • Poté jsem si vzpomněla na myslivce • a rovnou i kněze Kryšpína. Věřím, že ten by takovou ohavou věc neudělal, ale jeden nikdy neví. • Pak mě ještě napadl Sukeník... Rozloučila jsem se s rychtářem, kterého jsem z podezřelých vyloučila, jelikož je moc starý a chatrný. • Zmínil se mi ještě o jistém francouzovi, který přijel asi před týdnem. Toho také podezřívám, kdo ví, co tady ten cizinec chce. • Pak se ještě zmínil o kočovnících. N aty musím dávát opravdu velký pozor, uvidíme, co z toho vzejde. • Vyšla jsem ven, dumala nad tím, kde vezmu peníze na výkupné a v tu ránu mě trklo, že jeden z mála lidí, který ví o penězích, co mám od Matyáše je jeho kamarád – voják z vedlejší vsi. Vždyť ten by to také mohl být... no nic, nezbývá mně nic jiného, než ho připsat. Naštěstí mi ale i pár jmen ubylo, nejen rychtář. Zamítla jsem, že by to například provedl Johan. Byl to náš vesnický chudák, dávno mu upálili chalupu i s dětmi a on užnějaký rok jen čekal na smrt. Občas se ztratí do lesa, bere medl lesním včelám. Byl totiž i brtník. Do podobné kategorie se řadí i Standa, náš vesnický malomocný. Jeho matka měla špatný porod, proto ho zavrhla a on tu s námi zůstal. :< Je milý, ale naprosto neškodný.

Další den jsi šla za dalším podezřelým- knězem. Nebylo to s ním ale úplně jednoduché. Ze začátku ti vůbec nechtěl nic říct. Prý kvůli pečeti svatosti. Jaká blbost, pomyslela sis. Musela jsi ho podplatit, aby ti vůbec něco řekl. Dozvěděla ses jen, že ten večer u něho byl mlynář Havel na zpovědi. Byl prý celý od krve. To bylo samozřejmě velmi zvláštní. Zároveň sis ale nedokázala představit Ferku bijící únosce Havla. Ještě by se měl prošetřit. Dále jsi navštívila mlynáře, otce Silvy. Když ses ho zeptala, kde ten večer byl, reagoval dost zvláštně. Prý si to nepamatuje. Byla jsi pěkně naštvaná, že se ti pátrání tak nedaří a už teď máš dva podezřelé. Pak tam ale přišla Silva a řekla, že on to určitě nebyl. Tak teď už je to snad jisté, kdo je ten únosce, pomyslela sis. Už jsi byla na odchodu, abys zavolala četníky, ale Silva tě zastavila. Zeptala se tě, jestli jsi neviděla alespoň siluetu toho únosce. Tobě najednou došlo, že Kovář to nebyl, protože na únosce byl příliš vysoký. Tak alespoň o jednoho byl ten list kratší. Silvě jsi byla moc vděčná.

stalo se, co se melo stat. jdes zpet

Další na seznamu podezřelých byli bratři rybář a mlynář, to je tedy to místo, kam jsi se rozhodla jít dále. Jak se přibližuješ k mlýnu uslyšíš výkřiky a útržky hádky. "Ty jsi zase šel hrát..." "A ty jsi zase...", i když bys mohla získat cenné informace odposloucháváním jejich konverzace, rozhodneš se zaklepat, protože to není slušné. 'Klep, klep' v mlýně se rozhostí ticho, uslyšíš kroky, vrznou dveře a spatříš podrážděný obličej rybáře." Co je!" prohlásí nevrle rybář, "dnes se neprodává" "Pozdrav Pánbůh" pozdravíš a pokračuješ " to je velmi mrzuté, nutně bych potřebovala libru celní mouky (500 g) na upečení chleba, když už jste tady nebyli ani v neděli tak jsem si říkala, že byste tady mohli být dnes." Z místnosti se ozve Mlynář: "To je možná proto, že můj tupý bratr není schopný splnit jednoduchý úkol, měl za mě zaskočit, protože já jsem si potřeboval něco vyřídit," odpověděl naštvaně Mlynář. "Jestli Vám to nebude vadit pane Mlynáři," zeptáš se, " co jste měl na práci, že jste zde nebyl přítomný?" "No, to víte," zakoktá se Mlynář, "šel ke knězi, aby se vyzpovídal ze svých hříchů, a těmi hříchy mám namysli, že hrál karty," řekne Rybář. Mlynář zrudne vztekem, "aspoň jsem se šel omluvit narozdíl od tebe, který akorát popíjel v hospodě a hrál kostky a nemyslisi, že to nevím, Hospodský mi to pověděl." Bratři dál pokračují ve své hádce, ale ty už je neposloucháš, dozvěděla jsi se vše, co potřebuješ.

stalo se, co se melo stat. jdes zpet

Pomalu se chýlilo k večeru. Celý den jsem se těšila, až ulehnu, ale představa prázdného domu mě jemně děsila. Nevím, zda je dobrý nápad poddávat se mé melancholii, dumala jsem, když slunce zapadalo za kopce na obzoru. Jaro začínalo, ale mé naděje vadly. Kéž by se světlo zdržel o trochu déle. Světlo... zazářilo na tebe z okenic krčmy. Nikdy jsi tam nebyla, taková místa tě nelákala, ale nyní... buď půjdu domů se modlit, a nebo do hospody. Stála jsem a přemýšlela, až z hospody vyšel hospodský Božidar a zval mě, mladou paní dovnitř. Jdu to zkusit, třeba se něco dozvím. --------- Info: V hospodě si můžete dáti maximálně čtyři menší škopky, abyste zůstali zdravého rozumu. Josefínino zdraví by jinak mohlo být ohroženo, ale začíná to pomalu, můžete i riskovat. U každého škopku si promluvíte s jedním člověkem, můžete získat více informací nebo se i spřátelit!

stalo se, co se melo stat. jdes zpet

Vevnitř bylo příjemně tlumené světlo ze svíček, dřevěné stoly a červené ubrusy. Na dřevěných stěnách byla tu tam nějaká vycpaná hlava. U stolů jsi viděla sukeníka, křehčí dívku, která by měla být, myslím, kovářovou dcerou, mohutnějšího muže v bohatějším oblečení, jež vypadal přesně jako Ivan Kajab a člověka, kterého jsi nikdy neviděla a vypadal zvláštně a vtipně. Ke komu si přisedneš?

text pro prvni rano

Amiel se s tebou bavi sesty den rano.

Kajab ti prodal podezřelou informaci.

Silvaaa

Amiel

BRTNÍK

Matrika

Kostel

Kovar

Mlyn

Cikani

Statkar

Myslivec

Hospodsky

Ponocny

Martinkovice

Trziste

kdo ti pomuze?

stalo se, co se melo stat. jdes zpet

Vypil jsi aspon 5 piv, jsi intoxikovan a sadl jsi do vody a utopil se. Nechlastej. Alkohol je demon.